Stanoviště č. 7 - Dívčí skála
Od Sv. Jana směrem ke Kvilícím asi na poloviční cestě je zbytek pískovcové skály, která se jmenuje Dívčí skála. Lidé tu odedávna kopali písek pro stavební práce a skálu téměř rozebrali. Dříve to byl mohutný skalní balvan asi 20 metrů vysoký a zaujímal plochu více než 30 x 30 metrů. Byl převislý nad roklinou, která se rozkládala pod ním.
Jak z dálky, tak hlavně zdola z rokliny nebo z protějšího návrší Palandy vypadala Dívčí skála důstojně, až skoro tajemně. Můžeme se právem domnívat a dát za pravdu pověsti, že naši předkové si toto místo zvolili za obětiště pro své bohy.
V době okolo zimního slunovratu se tu scházeli k slavnosti pohanští kněží a připravovali na temeni skály velkou hranici. A když i jen ojediněle se prodraly sluneční paprsky mezi mraky, bylo to znamení, že se Vesna vrátí, že zvítězí nad Moranou a pro lidi nastane opět krásný čas. V tu dobu kněží zapalovali hranici a nejhezčí dívky z okolních osad přinášely různé obětní dary, házely je do plamenů a okolo ohně tančily a zpívaly. Protože tento náboženský obřad vítání jara vykonávaly dívky, bylo skále dáno jméno Dívčí skála.
Jiná pověst o pojmenování skály vypravuje, že ve středověku byla na skále tvrz. Její majitel, rytíř, měl tři krásné dcery. Když první z nich byla na vdávání, přijel před tvrz jakýsi hrubý a neomalený rytíř a chtěl ji za manželku. Ale její otec ho odbyl, že jemu ji nedá. To se opakovalo i u dalších dvou dcer. Vždy tentýž rytíř přijel o ně žádat, ale vždy byl odbyt.
Když se to stalo potřetí, uražený nápadník se svými zbrojnoši obklíčil tvrz a zapálil ji. Tvrz byla většinou ze dřeva, takže celá shořela; uhořeli i někteří její obyvatelé a ti, kteří chtěli utéci, byli od obléhatelů pobiti. Zůstala tam jen holá skála, které se pak říkalo Dívčí skála, protože na ní bývala tvrz se třemi krásnými dívkami. Okolní rytíři pak tento zlý čin odsoudili a žalovali až u samého krále. Ten pak útočníka potrestal na hrdle a nařídil, aby jeho zbrojnoše, kteří se zúčastnili tohoto násilného činu, oběsili na borovicích okolo spáleniště.
To jsou dvě pověsti o Dívčí skále. Je možné, že jsou obě vymyšlené, ale je možné, že každá z nich má kus pravdy. Kdož ví, je už to dávno.
Od Dívčí skály směrem ke Kvílicím je zbytek haldy po šachtě, kde doloval otec Vojtěcha Radoše (důlního u Martinice). Když tam začali kopat jámu a základy pro kumbál, našli mnoho lidských koster. Vypadalo to prý, jako by tam býval hřbitov.
Okolo Dívčí skály je ještě několik menších balvanů. Na severní straně je pod strání vybraná hlína; vypadá to jako by tam byla kdysi cihelna nebo nějaké stavení, kde by byly v břehu stáje pro koně nebo snad i obydlí. Malý kousek odtud nad roklí bývala studánka, která je teď již zasypaná a zarostlá. Voda se v ní objeví jen při vlhčím počasí. Pamatuji se, že za mých mladých let studánka byla asi půl metru hluboká a plná čisté vody. Chodili tam pro vodu lidé, kteří bydleli v domku po Nové šachtě. Od východní strany je dosud znatelný násep, který byl asi příjezdní cestou do tvrze.
