Stanoviště č. 5 - Kaple sv. Jana Nepomuckého
Zápisy z vyprávění pana Oldřicha Šebesty a libovické kroniky:
Roku 1822 se František Beyer oženil s bohatou nevěstou Kateřinou Michalovicovou, dcerou pražského mlynáře a pekaře. Roku 1822 se jim narodila dcera a roku 1829 syn Eduard. Když dcerušce bylo 10 roků, zemřela.
Syna Eduarda potkala zvláštní příhoda. Byly mu asi čtyři roky. Pobíhal okolo statku, byl tam se svou chůvou. Ta se však jednu chvíli od malého Eduarda vzdálila, chlapec došel až ke studni, která stahovala vodu z okolních šachet, a spadl do ní. Když to chůva zjistila, utíkala domů a s pláčem řekla, co se stalo. Beyerovi honem sehnali lidi, ti vzali žebříky a sestoupili do hluboké studny. Jaké bylo radostné překvapení, když dva havíři vynesli ze studně Eduarda zdravého a živého! Když spadl dolů, zachytil se tam za silné prkno, které plavalo na vodě. Na tom prkně seděl, když ti dva havíři sestoupili pro něho dolů, a v ruce držel medailonek Sv. Jana Nepomuckého, který vždy míval na krku pověšený. Beyerovi byli nábožensky založeni a věřili, že je to zázrak boží, který se tady udál, a že Sv. Jan, jehož obraz jejich syn Eduard vždy při sobě míval, ho zachránil v této těžké hodině.
Z vděčnosti dal František Beyer udělat sochu Sv. Jana Nepomuckého a umístil ji ve výklenku svého domu. Sochu vytvořil z pískovce pražský sochař Hollan. Roku 1837 dal František Beyer poblíž studně postavit kapličku a tam pak byla socha přenesena. Dne 17. září byla kaplička posvěcena administrátorem P. Václavem Sigmundem z Tuřan za účasti děkanů ze Smečna a z Kvílic.
Od té doby každý rok 16. května, to jest na den svátku Sv. Jana Nepomuckého, byla vždy u kapličky slavná pouť. Chodilo sem procesí z Tuřan od kostela. Vedla ho hornická kapela, havíři šli v krojích (kytlích), mnoho lidí šlo v procesí a to všechno vedl tuřanský velebný pán, který pak u kapličky měl požehnání.
Tak se roku 1837 tomuto místu kromě pojmenování „Za vrchem" začalo říkat „U svatého Jana", lidově „U Jána".
Na podstavec pod sochou Sv. Jana byla dána mramorová deska s následujícím nápisem:
„Ruka Páně budiž oslavena! K boží slávě - ke cti Páně vyvolence,
Jeť i tato socha postavena, Jemu patří nevadnoucí věnce!
Když se tisíc osm set třicet čtyři psalo, Zázračně mi nebe syna ostříhalo!
Spadna v studni zdráv byl zachován, Pod ochranu vzal ho Svatý Jan.
Hošík ho již jako čtyřletý ctíval, Svatý obraz jeho vždy při sobě míval.
Ten pak svému ctiteli i v hlubině, Zahynouti nedal v těžké hodině.
Buď s námi, svatý Jene z Nepomuku, Neodvracej od nás opatrovnou ruku."
Na věčnou památku zázračného zachování syna svého Eduarda 10. 6. 1834
svým vlastním nákladem postaviti dal první majitel a zvelebitel těchto gruntů
František Beyer, měšťan pražský, roku 1837."
Po zbourání zámku se poutě ke Sv. Janu ještě pár let konaly. Po zrušení i těchto poutí na místě kdysi živé a rušné hornické osady u Sv. Jana zůstala stát již jen napolovic rozbouraná kaplička.
V roce 1990 se myslivci z MS Záboří - Libovice rozhodli, že jí vrátí život. Oprava trvala 4 roky a zejména restaurování pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého bylo velmi náročné. Vše se ale povedlo a v sobotu 13. 5. 1995 byla kaplička znovu vysvěcena. 18. 5. 1996 byla obnovena i tradice pouti s bohoslužbou. Od té doby se poutě opět konají nepřetržitě každý rok druhou neděli v květnu. Pan farář zde slouží nedělní mši, hraje hornická kapela, jsou zde vystaveny fotografie zaniklé osady Sv. Jana, zámku a okolí. Lidé rádi posedí v tomto příjemném prostředí.
