Stanoviště č. 4 - Zámeček Beyerovka
Zápisy z vyprávění pana Oldřicha Šebesty a libovické kroniky:
Okolo roku 1810 se stal společníkem na dole sedláka Procházky z Jedomělic jeho švagr František Beyer, bohatý měšťan pražský. Přitom si prohlédl okolí, nakoupil výměry na dolování i pro sebe a začal sám na několika místech dolovat.
V roce 1817 projevil zájem o dvorec „Za vrchem“, který patřil hraběti Martinicovi. Když mu správce statků na Smečně odmítl prodej, postavil si u jedné ze svých šachet vlastní obydlí, kde byla i cechovní místnost pro horníky. Tato budova pak sloužila horníkům jako místo pro „cáchování“ – zaznamenávání přítomnosti před směnou, modlitbu a nocleh pro ty, kteří dojížděli z daleka.
A pak jednoho dne bylo to v roce 1817 - vzkázal správce ze Smečna panu Františku Beyerovi, že by mu ten dvorec prodali i se zemědělskými pozemky (asi 70 korců). Usedlost tuto opravil a postavil tam novou obývací budovu s mnoha prostornými místnostmi.
Ve dvoře otevřel nový hostinec. Vedle postavil přístřešek a pod ním velký sklep. Nad dveře dal zasadit mramorovou desku s nápisem Svatojánská hospoda postavená od Fr. a K. Beyera roku 1839 Nro. 15. Po zřízení hospody dal Beyer přistavit k hospodářské budově pekárnu, kde pekl chleba a prodával přímo na místě horníkům.
Ve vojenské službě v Budapešti se jeho syn Eduard Beyer seznámil s krásnou šlechtičnou Marií z Rosenheimu a vzal si ji za manželku. Vyženil s ní mnoho peněz, za které pak dosavadní obytnou budovu u Sv. Jana dal přestavět na zámeček v romantickém slohu tudorovské gotiky. Zámek stavěl slánský stavitel Rudolf Štech a stavba byla ukončena r. 1867.
Nevyužitou budovu přestavěl na mlýn, zakoupil nové mlýnské stroje a tak se u Sv. Jana začalo mlít. Na dvoře u zámku zrušil pekárnu a dal postavit novou u mlýna.
V roce 1871 c. k. setník pan Eduard Beyer zemřel na následky zranění z války v Itálii. Zemřel Eduard Beyer a zemřelo s ním u Sv. Jana všechno.
Paní Johana, vdova po Eduardu Beyerovi, se znovu provdala za Josefa Naimla, soudního radu v Písku. Tam se odstěhovala i se svým synem Arnoštem, který tam ve svých 19 letech zemřel. A tak rod Beyerův vymřel. Když rada Naiml šel do penze, přestěhovali se opět do Prahy a častěji pobývali i v zámku u Sv. Jana. Roku 1912 paní Johana Naimlová—Beyerová, rozená Trefflerová, zemřela. Většinu svého jmění odkázala své příbuzné paní Rudolfině Croyové. Byl to majetek u Sv. Jana, hotel „Modrá hvězda" v Praze a ještě několik domů v Praze. Část odkázala svému známému a příbuznému JUDr. Foglovi z Prahy a nějaký majetek synovi druhého svého manžela Jos. Naimla.
Roku 1923 prodala paní Rudolfina Croyová mlýn, zámek a hospodářství u Sv. Jana mému otci Arnoštu Šebestovi. Tatínek roku 1924 zemřel, a tak hospodařila maminka sama až do své smrti roku 1955. Mlýn býval pronajímán různým nájemcům.
Po maminčině smrti jsem hospodařil já. Roku 1957 jsem vstoupil do JZD Libovice - a roku 1962, po stálém naléhání a přesvědčování úřadů, jsem veškerý majetek „dobrovolně daroval“ státu.
Stát předal zámek do opatrování MNV Libovice. Představitelé obce Libovice požádali o demolici. Ta jim byla povolena r. 1964. Materiál ze zámku porůznu rozprodali. A tak po stoletém zámečku zbyla jen hromádka kamení. Totéž se stalo asi o pět let dříve s mlýnem; materiál ze mlýna potřebovala armáda.
