Navigace

Obsah

Jak se chovat v lese

les


________________________________________________________________________

 

  • Kdo v lese křičí, zvěř neuslyší.

  • Sazenice a semenáčky netrhej, raději je obcházej.

  • Lesní plody mlsej, ale i lesní zvěři je dopřej.

  • Na kole a běžkách po značených stezkách a cestách.

  • Mimo značené stezky choď vždy jen pěšky.

  • Nechoď, kde se kácí stromy, můžeš býti ohrožený.

  • Pro táboření si vybírej jen vyhrazená místa,

    tam je bezpečnost tvá i lesa jistá.

  • Nerozdělávej oheň v lese, před požárem se les i zvěř třese.

  • Krásy přírody obdivuj a vždy je ochraňuj.

  • Vždy na les pamatuj a odpadky do něj nevhazuj.


_________________________________________________________________________

 

 Divoká prasata

A zase je tu jaro, sluneční svit již má sílu, den se prodlužuje a většinu z nás to láká k procházkám přírodou či provozování různých forem sportů. I já patřím k těm, co se (nejen na jaře) rád toulá přírodou. K tomu abychom se sami bezkonfliktně mohli věnovat výše uvedeným činnostem v krajině, měli bychom dodržovat určitá pravidla.

Doporučení, jak se v jarních měsících chovat v lese, aby zbytečně nedošlo ke střetům zvěře (prasat divokých) s člověkem:

  • Jak je obecně známo bachyně (samice) prasete divokého dokáže svá mláďata (selata) urputně bránit, a to i před člověkem, pokud cítí, že by selata mohla být ohrožena.

  • Pokud navštěvujeme les, ale i okolní krajinu, měli bychom se v jarních měsících (březen až červen), vyvarovat procházení mlazinami, plochami zarostlými hustou vegetací, ale např. i vysokými polními plodinami (žito apod.). Tato vyjmenovaná místa si často vybírají bachyně prasete divokého jako místa porodu (myslivecky metání) selat. Bachyně si v takovémto krytu postaví ze staré trávy, mechu a drobných větví záleh (pelech), kde o selata pečuje, kojí je a ochraňuje je zhruba 14 dní, než selata dostatečně zesílí a začnou matku následovat. Právě v době, kdy bachyně nemůže v případě nebezpečí selata odvést, čelí takovému vyrušení (pro bachyni blízkost člověka znamená ohrožení bezpečnosti selat) minimálně zastrašovacím útokem, ale i napadením člověka.

  • Samozřejmě k napadení člověka dochází jen v některých případech, ale i fingovaný útok a zastrašování naježené bachyně není pro návštěvníka krajiny nic příjemného. Pokud k takové situaci již dojde, je nutné za stálého sledování bachyně a jejích reakcí, ustoupit zpět do bezpečného prostoru, kdy i bachyně o nás přestane jevit zájem, a z území bachyně odejít či je velkým obloukem obejít.

  • Ještě agresivněji reaguje bachyně v takovýchto případech na vyrušení či napadení psem. Zde mnohem pravděpodobněji dojde k ataku psa, který končí v lepším případě pohmožděním psa, v horším případě tržnou ranou a někdy i usmrcením psa. Psů se ostatně riziko napadení týká celoročně, jelikož jej prasata divoká vnímají jako predátora, který je ohrožuje, ale kterému jsou schopni se bránit, a proto se také často psovi postaví anebo rovnou sami zaútočí. Dovolil bych si kolegům pejskařům (sám mám dva psy) doporučit nevypouštění psů ve volné krajině, kde jsou krytové podmínky pro zvěř, nejen proto, že je to zakázané zákonem o myslivosti (viz. ust. § 10 odst. 1 zák. č. 449/2001 Sb. - povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků), ale hlavně proto, že by náš čtyřnohý kamarád mohl být zraněn či usmrcen právě vyrušeným či napadeným prasetem divokým.

 

Jelikož možnost setkání návštěvníků volné krajiny s prasetem divokým stoupá, samozřejmě roste i možnost výše uvedených střetů.

hog

 

Kladení mláďat a dodržování klidu v honitbách

 

Jaro

Koncem května začíná spárkatá zvěř klást mláďata, objevují se druhé vrhy zajíců, hnízdí bažanti. Na tichých procházkách přírodou lze spatřit bachyně s malými selátky. To vše znamená hodně starostí a práce nejen pro mysliveckého hospodáře, ale i pro mysliveckou stráž, která by, zejména v této době, měla být v honitbě skoro každý den a upozorňovat veřejnost, že bezohledné rušení zvěře a volné pobíhání psů je v tomto období pro zvěř velmi škodlivé. Ohroženy nejsou jenom dospělé matky. Zejména mláďatům hrozí bezprostřední nebezpečí zadávením. Psi dále ruší na zemi hnízdící ptáky, kterým se při častějším opouštění hnízda snižuje líhnivost snůšky či hnízdo zcela opouštějí.

Pokud někdo nalezne opuštěné mládě na louce či v blízkosti lesa, je nutno jej ponechat na původním místě a co nejdříve nejkratší cestou se vzdálit od tohoto místa, aby nezanechal pachovou stopu v blízkosti mláděte. Pokud bychom se mláďat dotýkali, můžeme ho svým chováním odsoudit na smrt, protože ho matka již nemusí přijmout.

 

Zima

V tomto ročním období je třeba brát na zvěř maximální ohled. Z důvodu nemožnosti obvyklého příjmu potravy je divoká zvěř zesláblá. Jakákoliv extrémní zátěž pro ni představuje ztrátu životní energie a hrozí následný úhyn.

 

 Příroda v průběhu zimních měsíců

 

Prosinec

Večery bývají dlouhé a temné, dny se krátí, teploty venku klesají a obvykle se objevuje první sníh. V tomto období začínají u nás přezimující pěvci obvykle hojně navštěvovat krmítka. Jedná se především o sýkorky, brhlíky, kvíčaly, čížky atd. Zvířata v zimě, která nespí zimním spánkem, se musí před vlhkem a chladem dobře chránit, a to buď dostatkem pohybu nebo hustým zimním kožichem. Uživit se zvířata v zimě musí buď z předem přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku. Myslivci již v tomto období obvykle zvěř přikrmují.

Leden

Leden je měsícem té nejtužší zimy, ticha, ledu a sněhu. Myslivci přikrmují lesní zvěř především senem, řepou, kaštany, jablky, jeřabinami. Ptáci se živí plody, které je ještě možné najít na některých keřích a stromech, ale jistě rádi navštíví i přichystaná krmítka.

Únor

Dny se již v měsíci únoru začínají prodlužovat, stále je ještě období klidu, ale často už je vzduchu cítit jaro, na které se již všichni obvykle velmi těší. Začínají zpívat první jarní ptáci, jeleni shazují paroží a veverky rodí první mláďata.

 

Přikrmování lesních zvířat v zimě

Zima, to je pro většinu zvířat v lese zkouška přežití. Myslivci krmelce a krmítka pravidelně doplňují, ale pomoci můžeme i my.

Otázka přikrmování zvěře je mírně problematická. Odpůrci poukazují na fakt, že v minulých dobách nebylo o zvířata v zimě pečováno, avšak ta i tak přežila do dnešních dnů. Je to sice pravda, ale v úvahu je třeba brát i fakt, že v dnešní době je krajina přetvořena v krajinu kulturní, a tak došlo k výrazným změnám podmínek pro přežívání zvěře v přírodě a naší krajině. Volně žijící zvířata získávají potravu na základě svých schopností a stavbě trávicího ústrojí. V případě, že zvěř nemá dostatek kvalitní potravy, tak migruje, hledá vhodnější lokality nebo hladoví. Nedostatek vody nebo vhodné potravy způsobuje oslabení organismu, vede ke snížení reprodukce a kvality rozvoje populace na daném území. Standardně se více zvěře pohybuje v oblastech, kde se pěstují pro ně zajímavé plodiny a lesní dřeviny – např. kukuřice, řepka, plodonosné listnaté stromy.

 

Les je domovem pro různé druhy zvířat. V zimním období poskytuje huňatá srst zvířatům dostatečnou ochranu před sněhem a mrazem. Pro některé živočichy je zima obdobím odpočinku. Medvědi a ježci prospí téměř celou zimu. Některá zvířata si na podzim hloubí nory, kde přečkávají ty nejstudenější měsíce, některá zvířata se zahrabávají přímo do sněhu. S přikrmováním je nutné začít ve chvíli, kdy napadne tolik sněhu, že se zvířata s obtížemi dostanou ke keřům a stromkům.

 

Do krmítek je pro zvířata v zimě možné přinášet žaludy, kaštany, jablka, mrkev. Dále také brambory nebo chleba– ty se dávají dolů pod krmítko. Pokud se vypravíte do lesa zvěř přikrmovat, chovejte se tiše, abyste zvířata nevyplašili.