Navigace

Obsah

Obec a blízké okolí

 Kaplička v Libovici                                                        

     Centrum obecní návsi zdobí malá kaplička, která byla postavena roku 1787 za císaře Josefa II. a s pomocí dotace Ministerstva pro místní rozvoj a práce našich dětí s rodiči rekonstruována do současné podoby roku 2010.  V roce 2002 byla prohlášena za kulturní památku. Kaplička je opatřena jedním zvonem a dvojitým dřevěným  křížem. Uvnitř jsou na zdi malované obrazy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny.

kaplička

 

           Křížekkřížek - Boží muka s křížkem

    Na začátku obce směrem od Tuřan stojí na pískovcovém podstavci kříž, na němž je do kamene vytesán obraz Spasitele a Panny Marie. Křížek zdobý nápis: "Tento kříž jest postaven ke cti a chvále Boží nákladem obce Libovické léta Páně 1833." Dříve, od roku 1787, zde stával kříž dřevěný. Tato hodnotná památka, které je obec majitelem, dokládá duchovní obraz Slánska z počátku 19. století. Z dotace Ministerstva pro místní rozvoj a finanční spoluúčasti obce, byla tato historická památka restaurována do původního stavu.

                
 

Kaplička u sv. Jana Nepomuckého

Tato kaplička se nalézá v nedalekém lese zvaném Kejkol za obcí Libovice. Lidově se zde říká " U sv. Jána". K této kapličce se váže pověsto jejím založení, kde se zázračně zachránil synek zdejšího majitele zámku a uhelných dolů Františka Beyera.

     Byly mu asi čtyři roky, když pobíhal kolem statku, spadl do nedaleké studny. Chůva, která ho v té době hlídala utíkala pro pomoc. Lidé vzali žebříky a spustili se do studny. Jaké bylo jejich radostné překvapení, když našli Eduarda zdravého a živého. Když spadl dolů, zachytil se tam za silné prkno, které plavalo na vodě a na něm seděl, když ho havíři našli. V ruce držel medailonek sv. Jana Nepomuckého, který míval pověšený na krku. Beyerovi byli nábožensky založeni a věřili, že to byl zázrak boží. Z vděčnosti dal František Beyer udělat sochu sv. Jana Nepomuckého. Roku 1837 nechal postavit poblíž studně kapličku a tam sochu přenést. Od té doby každý rok 16. května, na svátek sv. Jana Nepomuckého se zde konala slavná pouť.

    Dnes se zde každý rok schází lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí, vzpomínají na staré časy, povídají si i o těch současných. Také se zde koná mše.

kaplička

 

  U Křížekříž

     Nad Libovicí na křižovatce k Lotouši stojí velký červený kříž. Byl postaven na počest ruského generála, který zde byl těžce raněn a nakonec i zemřel. Vše se odehrávalo v době napoleonských válek, kdy ruská vojska hnala Napoleonovi vojáky z Ruska. Část ruských vojáků se utábořila na křižovatce nad Libovicí a právě v těchto místech byl těžce raněný jeden z ruských důstojníků. Po smrti byl odvezen do Slaného na hřbitov a zde byl i pohřben. Po válce si pro něho přijeli jeho příbuzní, byl exhumován, převezen do Ruska do svého rodiště a tam byl pohřben. Dle pamětníků to byl člen šlechtického rodu. Na místě, kde zemřel, postavili lidé velký dřevěný kříž, natřený červenou barvou. V roce 1914 tento kříž uhnil a padl, tehdejší starosta obce Libovice pan František Kutil, dal zhotovit nový betonový kříž, rovněž červeně natřený a na něm byl vytesám letopočet 1914.                                                                                             V roce 1966 postihla tento kříž další nehoda, při obdělávání přilehlých polí si traktorista špatně najel a zachytil za kříž. Ten padl a rozbil se na několik kusů. Od té doby již nikdo kříž neobnovil, až teprve v roce 1993 pan Zdeněk Ibl se svými dvěma syny, Petrem a Pavlem, zhotovil nový kříž, tentokrát ocelový. A aby neporušili tradici, natřeli kříž červenou barvou. Po obou stranách jsou umístěny dva silné mezníky, zřejmě proto, aby kříž nebyl již nikdy poškozen. V současné době jsou zde stojí dvě lípy a lavička pro poutníky.

 

 Dívčí skála

     Od sv. Jana směrem ke Kvílicím asi na poloviční cestě je zbytek pískovcové skály, která se jmenuje Dívčí skála. Lidé tu odedávna kopali písek pro stavební práce a skálu téměř rozebrali. Dříve to byl mohutný skalní balvan asi 20 metrů vysoký a zaujímal plochu 30x30 metrů. Jak z dálky, tak hlavně zdola z rokliny nebo protějšího návrší Palandy, vypadala skála důstojně až skoro tajemně.            

     Můžeme se právem domnívat a dát za pravdu pověsti, že naši předkové si toto místo zvolili za obětiště pro své bohy. V době okolo zimního slunovratu se zde scházeli k slavnosti pohanští kněží a připravovali na temeni skály hranici. A když i jen ojediněle se prodraly sluneční paprsky mezi mraky, bylo to znamení, že se Vesna vrátí, že zvítězí nad Moranou a pro lidi nastane opět krásný čas. V tu dobu kněží zapalovali hranici a nejkrásnější dívky z okolních osad přinášely různé obětní dary, házely je do plamenů a okolo ohně tančily a zpívaly. Protože tento náboženský obřad vykonávaly dívky, bylo skále dáno jméno Dívčí skála.

      Jiná pověst ale praví, že ve středověku byla na skále tvrz. Její majitel – rytíř – měl tři krásné dcery. Když první z nich byla na vdávání, přijel před tvrz jakýsi hrubý a neomalený rytíř a chtěl ji za manželku. Ale její otec ho odbyl, že mu ji nedá. To se opakovalo i u dalších dvou dcer. Když se to stalo potřetí, uražený nápadník se svými zbrojnoši obklíčil tvrz a zapálil ji. Tvrz byla většinou ze dřeva, takže celá shořela. Uhořeli i někteří její obyvatelé a ti, kteří chtěli utéci, byli od obléhatelů pobiti. Zůstala tam jen holá skála, které se pak říkalo Dívčí skála. Okolní rytíři pak tento zločin odsoudili a žalovali u samého krále. Ten útočníky potrestal na hrdle a nařídil, aby byli oběšeni na borovicích okolo spáleniště.

dívčí    d   dívč